Maria Seisenbacher (výběr z básní)
(*1978, Vídeň) studovala srovnávací literární vědu, kulturní management a sociální pedagogiku. Je vydavatelkou literárního časopisu Keine Delikatessen – Bühne für SchriftBilder a vydala básnické sbírky bher a Konfrontationen, za kterou získala cenu Theodor Körner Preis. Její poezie vyzařuje výraznou citlivost nejen k sobě, ale i k okolí, každá báseň je svým způsobem koncentrátem dění a sdělení, připomínající haiku. (Peter Kuhar)
náš příchod nelze
převést do úběžnic.
V pravém okamžiku jsou všechna slova
vysvlečena
ztracena ve vrcholcích, v lesích
a švech.
Jako by všechno zmizelo v jiném pokoji
odcházím do Atlantidy
začínám...
-----------------------------------------------------------
naboso v tělech
s chodidly z hlíny
nebe hustě žíhané
ptáky
po celé délce
až k paprsku světla
co spadne jak
tajemství přímo
do dlaně
----------------------------------------------------
v zahradě
bubnují tu
bubliny hlasů
jak bambus na kameni
unášejí
po štěrku život
naboso
---------------------------------------------
vprostřed lesa
vně stromoví
protékají její kroky
klouzavé kameny
na jaře
žíhá to
z hor
její pleť
smočenou v mléce
tam
kde voda
protéká žilami
nese v sobě
naše okolí
--------------------------------------
poslední kapku
pohřbenou pod stromy
jejichž větve ženou se k zemi
za dny
jejichž vysoké tóny
neseny až k vrcholku
dotknou se prstu
a pružně se opřou do noci
-------------------------------------------------------
viděla jsem
jistě
spícího anděla
který svlékl
za lešením svůj převlek
napsal na sebe naše znamení
a bude jen sršet jiskrami
když všechno spí
--------------------------------------------------
lámající se větve
ve zlém snu
poslední zachytný bod mizí
jak zázrakem
nebe pod nohama nese
řekne: zranění, ty
cesta je tak úzká
-------------------------------------------------------
letité dny
letité dny
vkročí doprostřed
roztrženého švu
úst
matka s květinou
za uchem prohrála
nevrlost dlaň
na tváři vtiskne se
víc než jméno
----------------------------------------------------------
zůstaň!
Nad bradou porostlou travou
žhne cesta
šedinami
bezmyšlenkovitě zeleně
těsně
pod povrchem
s otevřenýma očima
nasávají plíce do sklípků
krátký život
řekni: zůstaň!
tvůj smích ztěžkne
až klesne na dno
a začne plavat
------------------------------------------
zůstat
mrštilo to
sebou dozadu
nádech
pod všemi střechami
poslední výkřik
tiše tříští
tvůj dům
nikdo
o tebe nezavadí
okem
když padne tvoje jméno
zemřela
na okraji lesa
neleží už
kostra zvířete
---
In: Souvislosti 1/2014